Každá skupina má své zvyky a v rámci těch oblékání některých věcí něco značí, nic není náhodné – a my vám chceme dát možnost oděním říkat něco víc než “švihák, což?”.
Nejjednoduším příkladem, jak to má fungovat, může být vesnice.
Když vesničan truchlí, nosí černou pásku na levé ruce – když jí sundá, truchlit přestal (což může někdo vnímat jako příliš brzo a začít s ním hnedle konflikt). To je ještě snadné. Složitější jsou zvyky mladých, kteří se zdobí stužkami podle toho, s kým by tak zrovna chtěli zažít nějaký románek.
A pak je tady křížek, kteří všichni vesničané nosí na krku. Ovšem pokud vesničan ztratí naději, že věci ještě mohou nějak dobře dopadnout, křížek si sundá a všem tak bez velkých scén jasně říká “pohleď, zachvátila mě beznaděj”. A to být obecně pro všechny signál, že se něco děje.
Ještě více pak chceme pracovat s jednotlivými předměty pro individuální zápletky.